bona fide
[bonaː fɪːdeː], [bonaː fɪdeː]
příslovce
⟨lat.⟩
knižní
v dobrém úmyslu, v dobré víře, bezelstně, s přesvědčením o správnosti svého jednání:
Dovolával se toho, že vždy jednal bona fide.
Učinil tak bona fide, naprosto bez úmyslu kohokoli poškodit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bonaː fɪːdeː], [bonaː fɪdeː]
příslovce
⟨lat.⟩
knižní
v dobrém úmyslu, v dobré víře, bezelstně, s přesvědčením o správnosti svého jednání:
Dovolával se toho, že vždy jednal bona fide.
Učinil tak bona fide, naprosto bez úmyslu kohokoli poškodit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)